NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Takřka do roka a do dne se do Prahy vrátili američtí WOLVES IN THE THRONE ROOM. Black metalová úderka s neotřelou image a celkovým přístupem prakticky zopakovala své loňské vystoupení, které dle počtu přítomných diváků očividně zanechalo pozitivní dojmy.
Aktuálně čtveřice, stejně tak jako vloni, nechala pro navození atmosféry nad pódiem rozsvítit tmavě modré světlo, přičemž během více než hodinu trvajícího vystoupení se jeho jas a intenzita měnily jen velice málo. Zklamán byl asi ten, kdo čekal, že nám „vlci“ tentokráte ukáží i svoji jemnější tvář v podobě skladeb s ženským vokálem. Nic takového se (opět) nedělo. Set tedy znovu pozůstával z čistě black metalového běsnění plného, co do stopáže, skutečně velkorysých kompozic. Jejich v zásadě tradiční black metalová náplň, což obnáší hojný výskyt rychlých sypaček, které prolínají „evropské“ melodie, se vyznačuje zvláštní aurou přitažlivosti, jež povznáší tvorbu amerických vysoce nad lepší žánrový standard. Na většinou gigantické časové ploše dokáží posluchače hypnotizovat repetitivními rytmy a kytarovými riffy, aby se vzápětí postupně a nenásilně přeorientovali na ambientní zvukové plochy, kterých však, na rozdíl od studiových nahrávek, bylo v živém provedení přeci jen méně. WOLVES IN THE THRONE ROOM svůj vymezený čas opět využili především na demonstraci tvrdosti svého živého projevu a oproti rok starému koncertu jsem měl dojem, že ještě o něco více přitlačili na pilu. Představení, jehož délka o patnáct minut přesáhla „zavírací“ hodinu na Sedmičce (dohrálo se přibližně ve 22:15), znovu představilo tuto zajímavou kapelu jako introvertní chlapíky, kteří toho na pódiu moc nenamluví, ale když se chopí nástrojů, tak z fjordů na všechny strany lítají veliké kusy ledu.
Předskokan, ač žánrově úplně jinde, byl s ohledem na dramaturgii večera vybrán citlivě a dobře. Domácí GOSPEL OF THE FUTURE pojí s hlavní hvězdou vyznávání monotónních rytmů a zřejmá záliba v tradičním metalovém zvuku. Valivé skladby, nesoucí se většinou ve středních tempech, ruku v ruce s hutným kytarovým zvukem a průraznými bicími fungují velice dobře i v koncertním provedení. Je vcelku jedno, jestli stylu moravských budeme říkat sludge anebo hardcore, to podstatné je, že kapela s prozatím poslední bezejmennou deskou, našla svůj jasný a jak ukázalo i toto vystoupení, správný směr. Zajímavým faktem, který dokazuje bourání kdysi tak mohutných bariér mezi jednotlivými scénami, je, že koncertní repertoár GOSPEL OF THE FUTURE tvoří i cover „Géniové“ od domácí metalové legendy MASTER´S HAMMER.
Co se zvuku týče, taktéž si nebylo moc na co stěžovat. Obě vystupující kapely byly v rámci možností strahovského klubu ozvučeny velmi dobře a díky tomu mi hlavní hvězda večera v krátké době už podruhé dokázala, že i black metalový koncert může být příjemným a především čitelným posluchačským zážitkem.
Fotografie: Thorn (Vídeň)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.